Mezi úspěšné absolventy ZUŠ Broumov patří Jakub Jirásek.
Jakub pochází z Meziměstí, kde docházel na první stupeň základní školy; v té době započal studium hry na klavír ve třídě paní učitelky Ludmily Zemanové. Při osmiletém studiu broumovského gymnázia se začal učit také na varhany u pana učitele Ladislava Šikuta. V roce 2013 na naší škole absolvoval jak ze hry na klavír, tak ze hry na varhany. Po absolvování ZUŠ začal studovat na Konzervatoři Pardubice v klavírní třídě Inny Tolmačové. Poté přestoupil na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, kde absolvoval ve třídě Iriny Kondratěnko-Parker; současně vystudoval obor Anglická filologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Aktuálně dokončuje čtvrtý ročník pětiletého magisterského studia na Královské hudební akademii v Bruselu. Jeho hlavním profesorem klavíru je významný srbský klavírista Aleksandar Madžar. Po dobu studia měl možnost mít lekce i s belgickými klavíristy Hansem Ryckelynckem či Katiou Veekmans.
Na své kariérní dráze momentálně působí v roli učitele klavíru na Hudební škole P. I. Čajkovského v Bruselu a též pracuje jako soukromý lektor, věnuje se také výuce cizích jazyků.
Co Tě přivedlo ke hře na klavír? Byl klavír Tvým prvním nástrojem?
Klavír měli doma mí prarodiče, takže už před nástupem do hudební školy jsem začal sám nebo pod dohledem dědy hrát. Na úplném začátku jsem chodil na hodiny flétny.
Jak jako absolvent ZUŠ Broumov a dnes profesionální muzikant hodnotíš kvalitu výuky na naší škole? Co sis odnesl z výuky paní učitelky Ludmily Zemanové a pana učitele Ladislava Šikuta?
Na ZUŠ Broumov se mi dostalo výborných základů pro další studium od obou pedagogů.
Paní učitelka Zemanová, ke které jsem chodil na hodiny od šesti do osmnácti let, mi ukázala, jaké je hudba krásné řemeslo a povolání. Svou radostí z hudby mě namotivovala takovým způsobem, že jsem si jí později zvolil za povolání i já sám.
Co se týče varhanních hodin s panem učitelem Šikutem, naučil jsem se v nich, krom základů techniky hry na varhany, především preciznosti při práci na jednotlivých skladbách, což jsem poté promítl i do práce na klavírním repertoáru. Obdivuhodná je také jeho znalost hudby českých (nejen varhanních) skladatelů.
Které momenty pro Tebe byly při studiu na ZUŠce stěžejní?
Určitě koncerty a projekty, které paní Zemanová organizovala. Spousta koncertů během školního roku, a to nejen přímo v ZUŠ, ale i například v kostele ve Vernéřovicích. Na konzervatoř jsem potom přišel s tím, že mi hra na pódiu nedělala takové problémy, protože během posledních let na ZUŠ jsme měli měsíc co měsíc koncert, často s novým programem. Pracovali jsme jak na sólovém programu, tak i na komorní hudbě v klavírním duu nebo korepetici.
Jaké hudební vzory jsi měl či máš?
Nemám žádného jednoho konkrétního klavíristu, který by byl mým vzorem. Spíše bych řekl, že mým vzorem mi byli a jsou mí učitelé, na které jsem měl opravdu velké štěstí na všech stupních vzdělaní.
Popiš nám, prosím, jaká je Tvá cesta od žáka ZUŠky po profesionálního muzikanta a kantora v zahraničí. Taková cesta musí být plná radostí.
Je to cesta postupného odkrývání jednotlivých vrstev hudby, postupné pronikání do její hloubky. Člověk se nejprve musí klavíru naučit především jako řemeslu, tedy aby prsty dělaly to, co měly – naučit se nástroj ovládat. Poté je to práce nad výrazem, nad sdělením, které chcete skladbou předat. Je to hledání barev, krásy, té nejlepší interpretace. Je to porozumění hudbě na úrovni harmonické, melodické, rytmické. Zkrátka je to cesta postupného prohlubování pochopení a znalostí všech těchto aspektů.
Ano, je to cesta plná radostí, kterým ale vždy předchází tvrdá práce, které u klavíru není úniku. To však pro každého klavíristu neznamená osm hodin denně u klavíru. Pro někoho je to práce spíše technická, pro někoho práce s trémou atd. To je velice individuální. Ale každopádně nelehká a časově náročná práce na více než plný úvazek. Každá úspěšná zkouška, koncert nebo soutěž je potom zadostiučiněním z dobře odvedené práce.
Jakým hudebním obdobím a žánrům se věnuješ?
Věnuji se především klasické hudbě, a to od baroka po současnost. Čím dál, tím více autorům 20. století a autorům současným. V poslední době se například zajímám o nepříliš často hranou klavírní tvorbu českého skladatele Pavla Haase.
Je Brusel pro muzikanta uspokojivým místem?
Brusel je mezinárodním městem, kde se jenom na hudební akademii potkávám s lidmi z desítek různých zemí, což je velice obohacující. Myslím, že je to pro hudebníka skvělý výchozí bod.
Co Tě jako muzikanta těší?
Z pohledu pedagoga je pro mě zadostiučiněním, když vidím výsledky svých žáků, jejich pokrok, jejich vystoupení na koncertě a když vidím, že z toho i oni sami mají radost a že se něčemu naučili.
Z pohledu interpreta mě nejvíc těší, když se vydaří koncert. Když lidi po koncertě odcházejí spokojenější, než když přicházeli.
Jaké jsou Tvé koníčky?
Tím největším je samozřejmě hudba, které se z různých úhlů věnuji denně. Poté to jsou například cizí jazyky a cestování.
Jednou za čas se vrátíš do Čech a pořádáš koncert. Můžeme se na nějaký v blízké době těšit?
Ano, do Čech se vracím dvakrát až třikrát za rok a pokaždé se snažím na nějaké koncertě vystoupit nebo nějaký uspořádat. Právě tuto sobotu 9. 4. v 18:00 pořádáme se sopranistkou Ivou Hlaváčkovou koncert díla Leoše Janáčka v Kreslírně Kláštera Broumov.
Jakube, děkujeme Ti za rozhovor. Ať se daří!
Jakubovi v jeho působení přejeme mnoho úspěchů a spoustu krásných hudebních momentů.
