Vždy akční, svérázná a usměvavá kantorka patří mezi bývalé žáky naší školy, kde absolvovala taneční obor. Krom toho se při ZUŠ Broumov učila také hře na housle, sólovému zpěvu a výtvarnému umění. U tance zůstala a nyní jej na naší škole vyučuje. Působí jak v Broumově, tak i v Praze.
S paní učitelkou Hovorkovou Vám nabízíme rozhovor.
Co Vás přivedlo k tanci?
K tanci mně přivedli naši, když mně ve 3 letech dovedli do broumovské zušky k paní učitelce Ogriščenkové (Pavlenko). Sice jsem byla velmi malá, ale paní učitelka ve mně viděla potenciál, takže přimhouřila oko a vzala si mě pod svá křídla. Pod jejím dohledem jsem trénovala do 18 let.
Co v tanci považujete za klady a co za zápory?
Za klady v tanci rozhodně považuji to, že se člověk udržuje ve fyzické, ale i v psychické kondici. Pokud se necítí dobře, skrz tanec může vytančit emoce a uvolnit se. Tanec beru jako druh relaxace, ale i možnost neustálého tvoření. Zápory vidím v tom, že pokud se učí špatné pohybové návyky, může to vést k ošklivému zranění.
Čím Vás umění naplňuje?/Čím Vám umění dělá radost?
Umění mi dělá radost v tom, že nejsem zaškatulkovaná ve stereotypech. Každý den s dětmi na sále je jiný, tvoříme, bavíme se a děláme něco, co nás naplňuje a obohacuje. Nejvíce mně baví proces tvoření a vymýšlení choreografií. Představení už je jen třešničkou na dortu celoroční spolupráce mezi mnou a dětmi - je to ta nejlepší odměna.
Co tvorba choreografie obnáší?
Především hodně kreativity. Důležitý je výběr skladby, poté téma choreografie a přichází ta nejzajímavější, ale také nejnáročnější část – tvorba choreografie. Většinou si skladbu několikrát poslechnu a vytvořím si představu v hlavě, kterou pak aplikuji při práci s žáky. Kolikrát je to společný výtvor, jelikož nechám prostor i pro kreativitu a fantazii žáků.
Jaké je Vaše oblíbené umělecké dílo?
Co se týče uměleckého díla, miluji klasiku. Labutí jezero je má srdeční záležitost.
Jací umělci jsou pro Vás zajímaví?
Mám ráda umělce, kteří se nebojí spojovat moderní prvky s klasikou a přijdou s něčím novým, neokoukaným. Od nich se učím a inspiruji.
Co Vám jakožto pedagogovi dělá radost?
Dělá mi radost, když vidím, že děti chodí rády do hodin a něco si z nich odnesou.
Co byste vzkázala mladému člověku, který se zajímá o umění?
Ať se nebojí a zajímá se. Mým žákům říkám, ať chodí na různé lekce, open classy a tančí a tančí. Je dobré vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit riskovat – pokud se podaří, ten pocit úspěchu sám ze sebe je nepopsatelný. Co je víc než dělat to, co vás baví?
Paní učitelce Hovorkové děkujeme za rozhovor.
Za ZUŠ Broumov
Martin Ptáček
(Foto: Zdeněk Vlček)
