Paní učitelka Jeklová na naší škole vyučuje sólový a sborový zpěv a také hru na klavír. Je novou sbormistryní broumovského sboru Stěnavan a její zpěv můžete slyšet také při koncertech Tria Braunensis.
Nabízíme vám rozhovor, ze kterého se o ní a jejím pohledu na umění můžete dozvědět více.
Jaký impulz Vás přiměl k tomu, že jste se rozhodla věnovat se zpěvu naplno?
Už jako malá jsem ráda zpívala, a tak mne rodiče přihlásili do základní umělecké školy. Začínala jsem v tzv. přípravce, kde se propojovala hudba, tanec i literárně-dramatický obor. Ke zpěvu mne přivedla a nadchla pro něj rodinná přítelkyně, která se později stala i mojí učitelkou. Zpěvu jsem se věnovala od pěti let a bavil mě natolik, že jsem se rozhodla ho jít studovat na konzervatoř. Mám velké štěstí, že můj největší koníček se stal mou profesí a za to budu vždy moc vděčná.
Co zpěv obnáší a co naopak přináší?
Na konzervatoři, a vlastně nejen tam, jsem se dost často setkala s názorem spolužáků, kolegů, že zpěvačky to mají v životě nejjednodušší. Svůj „nástroj“ mají pořád u sebe, nemusí nosit žádné kufry, pouzdra s hudebními nástroji, nemusí moc cvičit apod. Ono tohle všechno je pravda, tedy až na to cvičení, ale o hlas se zpěvák musí starat, musí se naučit poslouchat své tělo, aby nepřetížil hlasivky. Jako u všech nástrojů se musíme naučit správnou techniku, abychom si neublížili, naučili se používat hlas, bránici, dech atd. Když upadne klapka třeba na saxofonu, dá se ve většině případů snadno opravit, ale když zpěvák přepne své síly, stačí jeden špatně zazpívaný tón a může to pro něj znamenat konec se zpíváním.
A co zpěv přináší? Mně přináší radost, je to způsob, jak můžu vyjádřit své emoce. Když necháte jednu písničku zazpívat třem zpěvákům, máte vlastně tři úplně odlišná „díla“. Každý má své pojetí, svůj styl, vyjádří různě náladu a obsah písně, nebo skladby. A v tom je nejen zpěv, ale hudba jako taková krásná a rozmanitá.
Jaké je Vaše oblíbené umělecké dílo?
Moje oblíbené dílo je opera Antonína Dvořáka – Rusalka. Už na konzervatoři jsem se hrozně těšila, až dospěji do fáze ve svém vývoji, kdy si budu moci zazpívat árii Měsíčku na nebi hlubokém. Pokaždé, když ji slyším, mám husí kůži. Celá opera je krásně napsaná a děj, který vypráví příběh Rusalky, jež se zamiluje do prince a i přes varování otce Vodníka se touží kvůli lásce stát lidskou bytostí, chytí asi za srdce každého.
A kromě této opery moc ráda poslouchám a zpívám árie italského skladatele Giacoma Puccini.
Kdo je pro Vás nejzajímavějším umělcem?
Rozhodně to jsou dvě dámy: Renée Fleming a Kathleen Battle. U obou jsem vždy obdivovala, samozřejmě kromě výborné pěvecké techniky, s jakou lehkostí zpívají ty nejtěžší árie a v jejich podání se zdá, že to vlastně vůbec těžké není a zvládne to každý.
Jste také sbormistryní broumovského sboru Stěnavan. Je náročné jej vést?
Já myslím, že není. Do Stěnavanu chodí lidé, kteří se zpívání věnují ve svém volném čase a mají ho jako koníček a dělají to rádi, tedy aspoň doufám :-D. Myslím si, že hodně záleží na výběru repertoáru. Když se vybrané skladby líbí, líp se učí a i ta radost ze zpěvu je hned vidět a slyšet.
Díky kterým momentům jste jako pedagožka spokojená?
Když vidím u dětí radost v očích, ať už z toho, že se jim něco povedlo zahrát, nebo zazpívat, nebo že se naučily něco nového, překonaly nějaký svůj strach. Když vidím, že jim hudba dělá radost a když povyrostou a přijdou sami, že by si chtěli tu nebo onu písničku zahrát a zazpívat. Je krásné pozorovat, jak se vyvíjí a osamostatňují.
Co byste vzkázala mladému člověku, který se rozhodl umění věnovat?
Vzkázala bych mu, ať se ničeho nebojí a jde si tvrdě za svým snem, protože to pak stojí za to!
Paní učitelce Jeklové děkujeme za rozhovor.
Za ZUŠ Broumov
Martin Ptáček
