Paní učitelka Rošková na naší škole vyučuje sólový i sborový zpěv. Za své působení v ZUŠ Broumov již vychovala řadu pěvců klasických i populárních. Ve spolupráci s kolegyní Jeklovou vede dětské sbory, které se účastní projektů, ze kterých její žáci čerpají mnoho zkušeností.
Více o ní, jejím pohledu na umění a výuku si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Co Vás přimělo věnovat se zpěvu?
Moje maminka mi od malička zpívala. Měla jsem v ní vzor. Zpěv, recitace, tanec. To mně prostě bavilo. Na rozdíl od takové matematiky, fyziky. Takže to, že se chci věnovat něčemu takovému, bylo jasné. Maminka zpívala v tanečním orchestru, tak jsem nejprve inklinovala k populárnímu zpěvu. Ke klasickému zpěvu mě přivedl Ing. Vladimír Hrubý, regenschori v broumovském kostele. Seznámila jsem se s duchovní hudbou a s tvorbou našich a zahraničních autorů. Ráda jsem zpívala při mších a koncertech i v sousedním Polsku a objevovala v hudbě věci, které nás přesahují. Dalším člověkem, kterého nesmím zapomenout jmenovat a který mi umožnil učit zpěv, byl první ředitel ZUŠ Broumov Josef Vlášek. Umožnil mi, aby se moje velká láska k hudbě zúročila v mém zaměstnáním.
Čím Vás umění naplňuje? Čím Vám dělá radost?
Hudba a vlastně jakékoli umění, ať už si zajdete na činohru, výstavu obrazů nebo třeba balet, Vás naplňuje radostí. Odnášíte si krásné zážitky a vzpomínky, které Vás obohacují a ze kterých můžete čerpat. Myslím, že umění je v dnešní hektické době každému člověku pohlazením na duši a radostí a pro některé lidi i relaxem, při kterém se alespoň na chvíli může odpoutat od starostí a bolestí, které nás v životě provázejí.
Jaké je Vaše oblíbené dílo a proč?
Těch děl je určitě více. Z klasiky mám ráda skladatele Leoše Janáčka - árie Zdrávas královno z opery Její pastorkyňa vždycky chytne u srdce, ale také písňové cykly, které zpíváme s žáky na hodinách. Dále mám ráda tvorbu italského skladatele Ennia Morricone, který složil hudbu k nejméně 500 filmům, přičemž asi nejoblíbenější je hudba k filmu Tenkrát na Západě. Miluji i hudbu filmového skladatele Hanse Zimmera – jeho hudbu jste mohli slyšet např. ve filmech Gladiátor, Šifra Mistra Leonarda apod. Samozřejmě mám oblíbené také muzikálové skladatele A. L. Webbera a C. M. Schonberga.
Co Vám jakožto pedagogovi dělá radost?
Já mám vždycky upřímnou radost, když se žákům, které učím, daří, když jim to jde, baví je to a jsou schopni dát do té písně taky kus ze sebe, nejen odzpívat noty a text. Musí tam být i prožitek, aby nebyli jak naprogramované loutky, ale byli schopni tou písní něco říci. Takové věci mně těší. Ráda vidím, že řada mých žáků následně studovala na konzervatořích a opernímu či muzikálovému zpívání se profesionálně věnují dále. Jsem na ně patřičně pyšná.
Co byste vzkázala mladému člověku, který se zajímá o umění?
Aby byl v tom, co dělá, pečlivý, schopný dál se něčemu novému učit a sebevzdělávat se, být sám sebou, nenechat se tlačit tam, kam nechce, a dělat to hlavně s velkou láskou a srdcem. Aby přijímal i kritiku, která posouvá dál, a aby to, co vytvoří, ať je to cokoli - složená píseň, namalovaný obraz, zarecitovaná báseň, zůstávalo dál v jeho posluchačích, divácích. Aby ze své práce, svých děl měl dobrý pocit.
Paní učitelce Roškové děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších radostí a zdarů.
Za ZUŠ Broumov
Martin Ptáček
